Boeing 747-312 Ansett Australia, Hasegawa 1:200

17.03.2016 10:17

Kit Boeing 747-300 v měřítku 1:200 jsme zakoupil v době již dávné, totiž někdy na jaře 2005. Bylo to první Jumbo do sbírky a již od dětských let jsem toužil tento krásný letoun postavit. Bylo to současně v době, kdy jsem se po určité pauze vrátil k modelařině a rozhodl jsem se stavět jen civilní letadla (což jsem s vyjímkou na úvodní stránce zobrazených modelů letadel i dodržel). 

O možnostech moderních barev, tmelů a surfacerů jsem měl jen matné potuchy, nicméně jsem se rozhodl, že nové věci vyzkouším...

Stavbu jsem zahájil slepením polovin trupu. Úkon se zkomplikoval, neboť jsem zjistil, že okénky horní paluby jsou vidět ta spodní a opačně. Dal jsem si totiž závazek, že postavím model s průhlenými okénky, což v tomto měřítku není moc zvykem. Většinou jsou okénka zatmelana a nahrazena obtiskem.

Problém s průhledem mezi palubami jsem vyřešil vlepením horní paluby vyrobené z plastové destičky. Po slepení obou částí trupu nastalo tmelení a poprvé i rytí. Podle výkresů i fotografií není u stavebnice správně vyznačeno rytí v centroplánu trupu. Bylo to moje první přerývání a trochu jsem to mrvil... Poté jsem trup nastříkal šedým Mr. Surfacerem 1000 od Gunze. Dnes bych to už asi stříknul bílým surfacerem, ale zkušenosti se musí sbírat. Nastalo přebrušování a přetmelování, což mě natolik vysílilo společně s jinými starostmi v profesním životě, že jsem na nějakou dobu model odložil.

V mezičase jsem se pustil do dalších modelů, něco jsem se naučil a když jsem se vrátil k tomuto modelu, tak jsem udělal pro mě dost odvážné rozhodnutí - celý trup přeryji do negativního rytí. Udělal jsem řadu chyb, ale je to opět cenná zkušenost. Současně jsem se rozhodl poprvé využít pre-shading na centroplán trupu a ocasní část, tedy místa, která bývají "zasviněná".

Zde je výsledek:

Z fotografie je zřejmé, že jsem se rozhodl připojit křídla k trupu až v poslední fázi. Tento postup mi není příliš vlastní, ale křídla s trupem velmi dobře lícují. Navíc bude nutné s trupem značně manipulovat při aplikaci obtisků s rámečky okének kabiny pro cestující a křídla by značně překážela. 

Jak už jsem zmínil, rozhodl jsem se udělat okénka průhledná a zároveň nerezignovat na stříbrné orámování oken. K tomu mi krásně posloužil obtiskový arch AHS2102 "Windows, Boeing 747 (all srs)"  1/200 (airline-hobby.com). Koupil jsem si hned několik archů. Jedinečnou vlastností těchto obtisků je, že jsou černá okénka a stříbrné rámečky tištěny zvlášť (airlinercafe.com). Po delších úvahách o postupu jsem přistoupil k aplikaci dekálů. Nejdřív jsem si nařezal pruhy z čirého obtiskového archu od Propagteamu a ty jsem umístil na okénka. Použil jsem obtiskové vody od Gunze - Mr. Mark Softer a Mr. Mark Setter s velmi dobým výsledkem. Tento postup s vodami Gunze vyžaduje ovšem dost trpělivosti, neboť chvíli trvá, než obtisk dokonale přilne a následně se i vyšponuje přes prostor okna (zasklené okno). Po důkladném proschnutí obtisků jsem přistoupil k nanášením samotných stříbrných rámečků. Je důležité postupovat maximálně po 4 oknech, neboť rozteče mezi okénky u obtisků a na výlisku nejsou zcela identické a při nanášení většího množství oken v řadě se projeví odchylka a rámečky nesedí na okna. Viz foto:

Obtisky od výrobce jsem měl v úmyslu použít jen z části. Na dveře a panty cargo dveří jsem počítal s obtisky od DRAW Decal (www.drawdecal.com).

Musel jsem ovšem vyříznout z dveří obrázky okénka.

Originál obtisky ze stavebnice se vyznačovaly sklonem k lámání a byly o poznání silnější, než by bylo zdrávo. Navíc je třeba u obtisků od Hasegawy postupovat při použití softenerů Gunze s velkou opatrností, neboť může dojít k "rozleptání" obtisku a tato destrukce je nezvratná. Doporučuji si najít odpovídající ředění vodou. Nanesení trupového názvu společnosti proběhlo poněkud divoce, obtisk se měl tendenci lámat. Nejhorší mazec ale nastal s nanesením obtisku na SOP. Po velkém úsilí se mi podařilo obtisky usadit, byť mírně polámané, ale zpět sesazené tak, aby lomy nebyly zřejmé. Nechal jsem je proschnout a následující den přelakoval lesklým lakem Gunze Mr. Super Clear. Před tím jsem do negativního rytí napustil wash. Výsledek vypadal výborně. Bohužel jen cca 14 dní. Potom jsem zaznamenal první trhliny obtisku a na povrchu SOP začala vznikat bílá pavučinka. Byl jsem z toho dost zoufalý a netušil jsem, jak mám problém vyřešit. Model jsem opět na nějaký čas odložil.

Po vyprchání hořkosti z neúspěchu jsem začal přemýšlet, jak konstruktivně situaci vyřešit. Nakonec jsem na eBay vydražil další kit B747 Ansett od Hasegawy - pouze z důvodů získání obtisků. Když model dorazil, vzorně zabalen i do originální průhledné folie, otevřel jsem netrpělivě  krabici. Málem jsem se rozplakal. Obtisky byly již na aršíku popraskané.

Všechno zlé je však k něčemu dobré. Zavedl jsem totiž po této zkušenosti pravidlo naskenování každého obtiskového archu před dalším použitím. I v tomto případě došlo na scan. Přibyly jen restaurační práce a odstranění světlemodrého podkladu ve Photoshopu. 

Obtisk byl připraven k tisku. Na čem to ale vytisknout? Barevný laser nebo inkoustovka? Rozhodl jsem se pro barevný laser. Hlavní důvod byl tenký obtisk bez nutnosti fixace povrchu lakem.

Po vytištění prvních testů jsem zjistil, že barevné plochy (světlejší modrá) se vyznačují značným rastrem. Z logiky technologie tisku jsem to trochu předpokládal, ale bylo to víc, než jsem čekal.  Udělal jsem tedy na světlé modré plochy ještě druhou vrstvu - vyřízl dotyčné plochy ve Photoshopu - a tu jsem vytiskl ještě jednou. Ve světlejším odstínu a jinak orientovaný při tisku tak, aby byl i rastr jinak orientovaný. Účelem bylo potlačit míru rastru. Problém s tloušťkou obtisků jsem neměl, neb výsledné obtisky byly tenké a plocha určená k aplikaci - vertikální ocasní plocha - je rovná, bez komplikovaných nerovností.

Obtisky jsem úspěšně nanesl a z výsledku měl radost. Nechal jsem den proschnout a zafixoval lakem Gunze Mr. Super Clear. 

Asi po 14-ti dnech začalo opět docházet k vzniku prasklinek. Nikdy jsem se tím nesetkal, než na tomto letadle a místě. Navíc jsem si udělal pár dokumentačních fotek a senzor fotoaparátu, na rozdíl od mého oka, viděl tiskový rastr í další nedokonalosti. Popráskávání v čase pokračovalo, byť ne tolik, jako u obtisků od Hasegawy.

Dal jsem si několik týdnů pauzu, abych rozestavěný model nerozflákal o zeď.

Po nabrání sil a motivace jsem odstranil původní obtisky a připravil povrch na další pokus. Rozhodl jsem se, že obtisky vytisknu na inkoustové tiskárně. Musel jsem udělat několik pokusů s tiskem tak, aby barevnost pokud možno nejvíc odpovídala barvám Ansett. Vycházela pochopitelně jinak než u laserové tiskárny. Výsledek byl víc než slušný. Po zafixování obtisků lakem a proschnutí jsem se již po několikáté vydal na dobrodružnou cestu nanášení obtisků. Vše proběhlo kupodivu bez komplikací. Měj jsem z počátku obavu z tloušťky obtisků, ale s pomocí obtiskových vodiček Mr. Mark Setter a Softer se obtisk krásně zapekl do povrchu a prohlubní.

Ani po 14-ti dnech nezačaly vznikat praskliny! Hurá! Mohu pokračovat ve stavbě. 

Znamenalo to návrat k nanášení obtisků okének, které jsem musel přerušit s ohledem na problémy na SOP.

Následovala kompletace křídla a další podstatný krok znamenal motory. Podle dostupných fotografií byly motory vyleštěny do chromového lesku. Rozhodl jsem se použít Alclad. 

Výsledek byl slušný, ale chtěl jsem z toho dostat víc.

Zadní část krytů studené části motorů jsem opatřil hliníkovou samolepicí folií. Byla to dost náročná činnost, ale stála za to. Na hot section jsem si s fólií netroufal s ohledem na tvar a tudíž nebezpečím vytváření lomů a překrytů fólie. Nastříkal jsem tuto část lesklým lakem Mr.Clear a po proschnutí pečlivě vyleštil leštícími pastami Tamiya Polishing Compound Coarse a Fine. Poté jsem motory stříknul Gunze metalizéry Super Metallic Chrome Silver a Super Titanium. Výsledek mě uspokojil.

Na náběžné hrany jsem použil s výtečným výsledkem Alclad ALC-101 Aluminium.

Následovala výroba obtisků s detaily na motorech, přistávací světlomety na náběžné hraně křídel, vstup vzduchu do APU, výdechy klimatizace v zadní části trupu a stěrače na čelní skla pilotní kabiny.

Poslední, ale o to výživnější část stavby, byly podvozky. Rozhodl jsem se o podstatnější úpravu a přiblížení se předloze. Současně jsem měl zakoupenou sadu PE doplňků a kola od japonské firmy Platz (bohužel již není dostupná). 

Využil jsem výlisků ze stavebnice, ale pouze nohu podvozku a uchycení kol. Zbytek jsem dodělával z profilů Evergreen podle fotografií a nákresů nalezených na internetu. První fáze byla přední podvozek. Potom jsem měl skoro rok a půl pauzu, především z časových důvodů. Snažil jsem se především uživit a na modelářství nebyly myšleky a hlavně potřebný klid.

V květnu 2014 jsem se pustil do části hlavního podvozku, který je umístěn na trupu. Hodně mi zamotávalo hlavu, do jaké míry být přesný a detailní a kde použít zjednodušení a jaké. Uvědomoval jsem si svoje modelářské limity a někdy míň je víc. Čistota stavby je důležitá a některé již hotové detaily modelu, např. rytí, do jisté míry limitovaly možnosti a celkového vyznění modelu. Zvolil jsem kompromis, který podle mého názoru při celkovém pohledu na model zvyšuje autenticitu modelu. Uvědomoval jsem si, že některé prvky jsou zjednodušené a ne zcela přesné.

  

O Vánocích 2014 jsem pokračoval hlavními podvozky, které jsou umístěny na křídle.

O finální barevné úpravě a postupu jsem rozhodl následovně: přímo na plast jsem stříknul lesklý lak Gunze Superclear, na něj následovala metalická Gunze Mr. Color Super Metallic - Super Fine Silver. Lesklý lak pod metalickou barvu jsem použil, abych maximalizoval dojem kovového povrchu, především na částech odpružení podvozku. Poté jsem vymaskoval části odpružení a fixačních stříbrných pásků a na to jsem fouknul šedivou lesklou. Poté olejový wash se sikativem - Van Dyckova hnědá. Poslední krok - dodělání detailů černou Humbrol - hydraulické hadice.

Na nástřik náboje kol jsem si udělal šablonu z víčka od plastového kelímku, pečlivě vybrousil na odpovídající průměr. Již nabarvená kola jsem napusti washem. Pneumatiky jsem stříknul černou, ale trochu jsem neodhadnul sílu vrstvy a reakce matného laku, který po zaschnutí začal bělat. Z níže uvedných fotografié je to zřejmé...

Kdyby to bylo trochu méně, tak by to bylo vlastně ono, ale tohle bylo moc. Přejel jsem potom všechny pneumatiky rozředěnou matnou Humbrolkou. A výsledek byl uspokojivý. Při té příležitosti jsem si urval antény na konci křídel, což mi vzalo totálně motivaci.

Poté nastala zase doba práce a práce a práce...

O Vánocích 2015 byl model skoro hotov, s uraženými anténami na konci křídel a zaprášenými motory.

Teprve únor 2016 přinesl možnost model dodělat. Udělal jsem znovu antény - jedna se ztratila, tak jsem ji vyráběl znovu, druhá se mi podařila zachránit. Hodně jsem koketoval s výrobou pitotových trubicí, ale nakonec jsem vyrobil obtisk. Vzhledem k tomu, že jsem do trupy vyryl brázdy jak oráč do pole, tak by filigránské pitotovy trubice asi moc nevyzněly...

Tak a je hotovo!!!

Fotografie hotového modelu se nacházejí ve fotogalerii .

 

 

 

 

Ze stavby: Boeing 747-312 Ansett Australia, Hasegawa 2:200