Rozhodl jsem se udělat reparát z Boeingu 737-500, ale po měřítku 1:200 jsem tentokrát volil 1:144. Není to poprvé, co jsem otevřel krabici se stavebnicí v 1:144, již řadu let mám rozšťouraný Concorde od Revellu. Zvolil jsem zcela identickou předlohu a tak bude srovnání výsledku ve dvou měřítkách.
Mám v úmyslu udělat čirý kokpit i okénka. V případě Skyline Models to znamená vyškrábat rydlem okna podle šablon, která jsou uvnitř výlisku trupu. Výlisky trupu jsou vylisovány bez výřezu pro průhlednou část oken kokpitu, ale odpovídající průhledný díl je dodáván též. Považuji to za moudré řešení, neboť si uvědomuji, že většina modelářů, kteří stavějí dopravní letadla, preferují obtisky místo průhledných oken. Ale Danny Coremans na takové, jako já, nezapomněl. Díky!
Vytvořil jsem velmi zjednodušenou pilotní kabinu, neboť se mi zdálo, že by úplné prázdno působilo trochu divně.
Současně jsem zatmelil rytí kolem předních dveří a okapničku nad nimi, protože jsou příliš vysoké a okapnička tudíž není na správném místě a nemá správný úhel. Přikládám výkres od Jennigse Heiliga, který zveřejnil na webu Airlinercafe.
Na palubní desku jsem položil mapu letiště, ale není tam skoro nic vidět. :-) Zde přední část po prvním kontrolním nástřiku surfaceru.
Pořídil jsem lepty od Extratech. Podvozkovou šachtu jsem ještě vylepšil o hřídel pohonu vztlakových klapek.
A v této fázi jsem se poněkud zadrhnul, neb zavolaly pracovní povinnosti a můj původní plán dokončit v roce 2018 model dostal povážlivé trhliny.
Malými přískoky jsem sestavil a přilepil křídla. Vyrobil světlomety. Především díky Davidu Lengyelovi, který mi poradil na Modelforu, jaké a kde pořídit perfektně transparentní dvousložkové lepidlo.
Výrazně jsem se zasekl na tmelení přechodu trup křídlo. Naznačená spára u stavebnice je správně, ale udělal se mi tam trochu schod a tmelil jsem na hodně pokusů. Když to už vypadalo ok, tak jsem to stříknul surfacerem a zjistil, že to pořád není ono. Opravoval jsem též i rytí na trupu v místech spojů obou polovin trupu a mezi průhlednou částí kokpitu a trupem.
Při studiu podkladů jsem též zjistil, ke svému velkému překvapení, že jakkoliv je Daco Skyline tvarově skvělý, tak na trupu chybí jemný prolis, který je mírně nad úrovni náběžné a odtokové hrany a mají ho všechny verze 737. Revell u své 737-800 ho nemá též, nicméně Zvezda ano.
Zde ukázka výlisků od Zvezdy:
Hasegawa v 1/200 u verze 737-200 ho má, ale je příliš výrazný a hluboký, 737-400/500 ho nemá a 737 NG ho má správně. Nicméně jsem nenašel odvahu ho na trupu začít dloubat a nechám to tak, jak to je.
V roce 2020 jsem se po pauze ke stavbě vrátil a začal řešit motory. Na výliscích tzv. hot section chybí struktura, která je pro tuto část charakteristická. Není to pouze kužel. Nejdřív jsem chtěl chtěl problém vyřešit pouze rytím, ale nakonec jsem se to rozhodl vyřešit nejen rytím, ale i tenkým plátkem plastové destičky vytvarované do odpovídajícího tvaru.
Zde detail originálu:
PE díl ze sady Daco Skyline jsem použil k ochraně motorového pylonu před horkými plyny z motorů. Podle originálu jsem zdůraznil rytí a rozdělení jednotlivých desek.
Za další důležitý detail na modelu B737 považuji vertex generátory umístěné na trupu pod směrovkou. Nejdříve jsem se je pokoušel vyrobit ze zbytků PE rámečků, ale ukázalo se, že na to nejsem dost šikovný. Potom jsem zjistil, že je obsahuje sada PE doplnků na Boeing 737-800 od Mikrodisign. Ty se osvědčily skvěle - viz foto.
Jeden z důležitých zdrojů mé motivace pokračovat ve stavbě jakéhokoliv modelu je prohlížení fotografií předlohy modelu a případně fotografií modelů předlohy, které vnímám jako inspirující. Činím tak obvykle v situaci, kdy mi nezbývá sil a prostoru pro samotné modelaření, ale mám chvilku volného času. Při těchto příležitostech často přemýšlím o způsobech, jak docílit maximální podobnosti předloze. Ale nemyslím tím, že model a předloha jsou identické a model je "jen" zmenšený. Jsem přesvědčený, že model je určitou stylizací reálné předlohy. Některé prvky a detaily jsou vědomě vypuštěny (není možné je třeba čistě a věrně v takovém zmenšení vyrobit) a některé mohou být naopak zvýrazněny (například technika "suchého štětce", některá rytí nebo patina). Tyto úvahy mě přivedly až k rozhodnutí zatmelit většinu rytí na trupu, respektive všeho rytí na trupu, kromě spodku a ocasní části. Zjistil jsem totiž, že na všech fotkách, byť velmi hezky postavených modelů od Daco Skyline, je rytí příliš hrubé a posiluje pocit nemodelovosti. Na fotkách skutečného letadla nejsou spáry mezi krycími plechy skoro vidět.
V souvislosti s výše uvedenými úvahami jsem se též vrátil k provedení pasažerských oken. Původní záměr byl přes otvory v trupu umístit průhledný obtisk s vytištěným stříbrným rámečkem. Už jsem to udělal na Boeingu 747 v 1/200 a s výsledkem jsem spokojený. Ale je to dost subtilní řešení a to co funguje v 1/200, nemusí fungovat v 1/144. V průběhu času ve mne sílily pochybnosti a nakonec jsem se rozhodl k poměrně drastickému kroku. Odříznout horní část trupu, udělat na chvíli z Boeingu 737 kabriolet a okénka vylít průhledným resinem.
Zde foto:
Přes okénka je již přelepena speciální páska - kaptonová páska odolná vůči vysokým teplotám - kterou jsem našel a koupil na eBay. Jejím hlavním benefitem je, že lepidlo z pásky neulpí na vytvrdlém resinu a okénka zůstanou dokonale lesklá.
Do několika okének jsem umístil pro zpestření i slunenční clony.
Trup je uzavřen a spáry čeká tmelení a broušení.
Masky na pasažérská okna mi vyrobil kolega modelář Jarda Král. Zde je dobře vidět na testu masky, jak přesně vyříznuté masky jsou a jak skvěle okénka vylitá resinem vypadají. Je též zřejmé, že rytí je již zatmeleno.
Na kokpit jsme měl masky od KV Models, byly přímo na Daco Skyline model, ale bohužel příliš neseděly. Použil jsem jen ty na "eye brow", na samotná skla kokpitu jsem si masky vyrobil nakonec sám z Tamiya pásky. To, že je na fotografii maska černá způsobilo, že jsem masku "načernil" lihovou fixou, abych ji mohl přesněji zastřihnout.
Nyní je již trup připraven na surfacer. Zbývá vyřešit mezeru mezi výškovkou a trupem. Zkoušel jsem dosedací plochy upravit a vybrousit tak, aby mezery zmizely, ale nepodařilo se to k mé spokojenosti. Proto jsem použil poprvé postup, o kterém jsem několikrát četl na různých modelářských fórech. Pomocí kovové pásky, která dokonale kopíruje povrch a vteřinového lepidla. Pásku jsem pečlivě přilepil na povrch. Potom jsem výškovku připevnil na své místo a mezeru zalil černým vteřinovým lepidlem. Vytvrdnutí jsem urychlil vytvrzovacím práškem.
Po vytvrdnutí lepidla jsem výškovku opět vysunul z trupu a pásku opatrně odlepil, tak abych nepoškodil vytvrdlé lepidlo. Poté jsme vše vybrousil. Při zkušebním zasunutí výškovky do trupu mezera zmizela a výškovka dokonale sedí na trupu. Stejně jsem postupoval i u výškovky na druhé straně trupu.
Také jsem řešil okapničky nad dveřmi. S výjimkou okapničky nad levými zadními dveřmy (byla dostatečně tenká), jsem všechny ostatní okapničky odstranil s tím, že nad pravé zadní dveře jsem ji vyrobil z tenkého měděného drátku (viz foto výše). Na okapničky nad přední dveře jsem se rozhodl použít obtisk od Authentic Airliners Decals a aplikovat jej až nakonec před záveřečným krycím lakem.
Nastala fáze stříkání barev. Začal jsem surfacerem. Použil jsem Gunze Mr.Base WHITE 1000. Volil jsem bílou, protože výlisky jsou vyrobené z neprůhledného šedého plastu, tudíž nehrozilo, že by světlo prosvítalo přes plast a současně má být trup z velké části bílý a oranžový. V této souvislosti jsem použití šedého surfaceru považoval za kontraproduktivní, neboť bych musel následně použít víc bílé barvy, aby došlo k dostatečnému krytí.
Masky na oranžovou barvu na trupu jsem si vyrobil sám a masky na grafiku na směrovce mi vyrobil opět skvělý Jarda Král.
Kokpit jsem chtěl odmaskovat co nejdříve, abych zjistil případné komplikace a dobře jsem udělal. Neboť jsem si strhl část barvy na levé straně a musel tuto chybu dost komplikovaně opravovat. Část byla opravena štětečkem, část stříkáním, ale aby vše nepůsobilo rušivě, tak jsem povrch ještě přebrušoval a leštil. Rám skel kokpitu jsme poté nastříkal Alcladem II ALC-102 Duraluminium. Výsledek je vidět na přiložené fotografii.
Pokračoval jsem motory. Ty jsem stříknul finálními barvami s výjimkou pruhu na horní části v místech připevnění k pylonu na křídlech. Musel jsem si trochu pohrát s tmelení a začišťováním na horní části motoru, kde je přechod na pylon. Je z podivem, že jsem nenašel snad jedinou fotografii postaveného modelu od Daco Skyline, kde by tato část byla skutečně čistě zvládnuta.
V průběhu čekání na vytvrdnutí tmelu na motorech jsem začal opět přemýšlet o stříbrném rámu skel kokpitu. A rozhodl se ho vylepšit vystřižením rámů z aršíku Authentic Airliners Decals. Rámy na obtisku obsahují nýty i těsnící gumu (asi je to guma....) a jsou též vytištěny v různém odstínu stříbrné. To dodá modelu větší autenticitu - viz foto.
V průběhu manipulace s modelem se mi uvolnil jeden static discharger na radomu. Přijal jsem to jako výzvu a rozhodl se ho neopravovat, neboť jsem již delší dobu vnímal static dischargery jako příliš veliké a silné. Vyrobil jsem je totiž původně z tenkého měděného drátku jako náhradu za ty na výlisku, které vykazovaly na každé straně trupu řadu odlišností a chyb způsobených lisovací technologií. Jak jsem získával příznivé zkušenosti s obtisky Authentic Airliners Decals, tak jsem nabyl dojmu, že bych mohl využít 3D obtisk static dischargers od tohoto výrobce. Jsou dostatečně tenké a přitom vysoké. Původní drátkové jsem odstranil, na radom stříknul bílý surfacer a na něj nanesl obtisky se static discharger.
Po dořešení přechodu motor - pylon i static dischargers na radomu, jsme stříkl náběžné hrany křídel i ocasních ploch Alcladem. A začal i s obtisky s livery od Draw Decals. Současně jsem se pustil do jemného washe na křídlech. Na ten jsem použil svoji oblíbenou VanDyckovu hnědou olejovou barvu ředěnou kobaltovým sikativem.
Na obtiscích s názvem letecké společnosti bylo výzvou je správně vyříznout v místě, kdy byly vytištěny pasažérská okna. A navíc se ukázalo, že odpovídají pozdější verzi B735, kdy Smart Wings měly "Bulíky" pronajaté od United Airlines (předloha mého modelu imatrikulace OK-SWZ byla pronajata společně s OK-SWY od Lufthansy). Na levé straně jsem to zjistil příliš pozdě, tudíž umístění písmena "g" a emergency exitu odpovídá letadlům registrace OK-SWV a OK-SWU. Na pravé straně se mi to již podařilo "vychytat" a mám vše správně.
Další výzva byla pasažérská okénka a stříbrné rámečky.
.jpg)
